Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vipassana meditace v Kambodže

12. 2. 2009

Naši návštěvu Kambodže a zároveň i Nový rok jsme zahájili netradičně -10-ti denní meditací v chrámu uprostřed battambangských hor. Stálo nás to trochu sebepřesvědčování, protože však jiný vhodný termín nebyl a věřili jsme, že nám to bude užitečné, dlouho jsme neváhali. Koneckonců šampáno si můžeme bouchnout jindy, a tak jsme si velmi střídmě připili se skleničkou vína u khmérské večeře. Vlastně ani nebylo s kým slavit, protože na ostatní cizince jsme v Battambangu 31.12. nenarazili (ani se jim nedivím, v Kambodže jsou více vhodná místa k této příležitosti) a místňáci náš Silvestr neslaví. O půlnoci už jsem zařezávala v hotelu u čínské TV a v 5h ráno na Nový rok jsme si to už ubírali naklepávací jízdou v tuk tuku za město do kopce vstříc chrámu Dhamma Latthika.

ObrazekJeště po cestě jsme sbírali kuráž, byli jsme samozřejmě už informováni, co tato meditace obnáší. Nikdo nás nečekal (nepodařilo se nám předem nikoho nakontaktovat), navíc jsme měli den zpoždění, a tak byla šance, že nás odmítnou. Jedno mé ‘já’ si přálo, aby nás přijali.' Druhé mé ‘já’ si však přálo, aby nás nepřijali a zlomyslně svádělo: ‘mohli byste mít 10 dní navíc cestování po Kambodže...‘ Ani jsme se však nenadáli a už jsme seděli s maníkem nad papírama a upisovali se k 10 dennímu životu v celibátu, ne-li hůř k dodržování řady několika pravidel. Ta se musí dodržovat po celou dobu pobytu v areálu, aby meditace měla ten správný efekt:

- s nikým nepromluvit, ani nenaznačit jedinné gesto, vyvarovat se jakémukoli kontaktu s ostatníma i s vnějším světem - jediný člověk, s kterým jsme mohli mluvit byl manager, nebo učitel (2x denně ve vyhrazenou hodinu)

- nečíst, nepsát, neposlouchat hudbu, neopalovat se

- necvičit-v našem případě ani jógu (nicméně jóga je plně kompatibilní s meditací a existují údajne centra, kde mají k tomu vybavení a kde se jóga pod vedením instruktora praktikuje)

- neběhat, pouze chodit a to pomalou chůzí v místě areálu (cca 100m dlouhý okruh)

- nezabít nic živého (tedy ani komára s potenciální malárií)

- nepraktikovat jakékoli náboženské či jiné tradice

- chodit konzervativně oblečení, tj. neodhalená ramena, či stehna (pár takových modelů jsem naštěstí v batohu našla)

- nepraktikovat sexuální aktivity (no comment)

- nekrást a nelhát

- nepožívat alkohol ani jiné toxické látky (tj. detox i těla, nejen duše)

- dodržuje se segradace mužů a žen

ObrazekV podstatě bylo zakázáno cokoli, čím bychom se mohli rozptylovat či kazit morálku. Vzpoměla jsem si hned na dětské tábory, kdy jsme měli dodržovat různé bobříky. No nic snadného, řeknu vám, zejména 10-ti denní bobřík mlčení byl pro mě opravdu výzvou. Být v absolutně novém prostředí, s cizími lidmi, v pro mě dosud neznámé zemi - člověk je zvědavý a plný otázek. Na druhou stranu mít kolem své kamarádky a být v Čechách by bylo mnohem horší. A tak jsem se uzavřela do svého vlastního vnitřního světa, života jeptišky v Kambodže a 10 dní mého jinak drahoceného času absolutně odevzdala meditacím od nevidím do nevidím. A to do slova - od 4:30 do 21:00. Samozřejmě s přestávkama. Začátky a konce jednotlivých meditací ohlašoval gong, jehož tón byl vždy stejně monotónní, a přece pokaždé jiný. Někdy velmi bolestný (zejména ve 4h ráno), jindy zas příjemný, či osvobozující.

Náš každodenní rozvrh byl následující:

 

 

 

4:00      Budíček
4:30-6:30   Meditujte v hale nebo ve svém pokoji
6:30-8:00   Přestávka na snídani
8:00-9:00   Skupinová meditace v hale
9:00-11:00   Meditujte v hale nebo ve svém pokoji podle instrukcí učitele
11:00-12:00    Přestávka na oběd
12:00-13:00   Odpočinek a rozhovory s učitelem
13:00-14:30   Meditujte v hale nebo ve svém pokoji
14:30-15:30   Skupinová meditace v hale
15:30-17:00   Meditujte v hale nebo ve svém pokoji podle instrukcí učitele
17:00-18:00   Přestávka na čaj
18:00-19:00   Skupinová meditace v hale
19:00-20:15   Rozprava Učitele v hale
20:15-21:00   Skupinová meditace v hale
21:00-21:30   Otázky na učitele v hale
21:30   Odchod na pokoje - zhasnutí světel

Načež následovaly první dojmy, které situaci moc neulehčovaly. Dostávali jsme vegetariánskou stravu, ráno a večer byla vždy rozvařená rýže ve vodě, kterou kambodžané milují zvlášť se sojovkou a cibulí, což pro mě bylo téměř nepoživatelné. Pokoj, který mi byl přidělen byla polootevřená krychle bez oken, s postelí a moskitiérou a železnými masivními dveřmi. Toto obydlí se mnou sdíleli mravenci, mušky, brouci, pavouci, komáři, ptáci i netopýři, kteří rádi v noci nade mnou přelétali. Záchody a studené sprchy venku na dvoře. Všichni kambodžané kromě oranžových mnichů byly oděny do bílých hábitů - což je běžný meditační oděv, aby barvy nikoho nerozptylovaly. Připadala jsem si jako ve městě duchů. Naštěstí nás-cestující-nechali být v našem civilu (bílý hábit bohužel ve svém báglu kolem světa netahám). Dále se tu projevil menší kulturní rozdíl. Kambodžané a vlastně i některé další asijské národy, které jsme navštívili, chrchlají, krkají a občas i prdí nahlas a bez studu, tak jak jim to přirozeně vyplyne. Nesnaží se tyto výjevy nijak potlačit či ukrýt jak je to zvykem v našich ‘západních’ civilizacích. A tak v průběhu meditace v tichu chrámu takové říhnutí či sadu prdů připomínající ‘střelbu z kulometu’ nelehko ignorovat bez jakéhokoli rozptýlení ;-)

První dny jsme měli sedět a soustředit se pouze na vlastní dech. Zní to jednodušše, ale v reálu to tak snadné nebylo. Vydržela jsem se soustředit vždy jen pár vteřin, myšlenky však stále odbíhaly všude možně, k ostatním, do budoucna do minulosti, ani jsem sama nevěřila, co všechno mi hlavou během jednoho dne dokáže projít. Sedí se na zemi na podušce, a tak mě samořejmě bolela záda, nohy a já nevím co všechno. Navíc celý den sedět v klidu v tureckém sedu a soustředit se na dech pro někoho aktivního zvyklého být stále v pohybu, vykonávajícího x činností naráz, tak jak nás to naučila moderní doba, není vůbec snadné. Každý si tu během těchto dnů projde svými výkyvy - krizemi a euforií. Chvíli dole, chvíli nahoře, jak už to tak v životě bývá. Měla jsem momenty, kdy jsem si říkala: "Co já tu vlastně dělám?" "Bude mi to vůbec k něčemu prospěšné?" Samozřejmě jsem měla úmysly uprchnout a to několikrát. Kalkulovala jsem, jak to provést, jak to dát vědět Mikimu a vymýšlela výmluvu, abych mohla kurz opustit dříve.

ObrazekPostupně s každým dnem jsem si však začala uvědomovat přínosy této meditace. Zjistila jsem, že se moje mysl postupně zklidňuje a že začínám být k vlastním prožitkům více vyrovnaná a neutrální. Byla jsem už více schopna se soustředit pouze na momentální prožitek, aniž by mi myšlenky odbíhaly jinam, moje negativita a averze poleviila, už jsem si nelámala hlavu s jídlem (navíc je zdarma, a tak není důvod si stěžovat), či broukama, i ty netopýři mi přišlli po čase roztomilí, bolesti ustoupily, okolní zvuky a výjevy ostatních jsem přestala vnímat, naopak jsem začala cítit empatiii ke všem ať už byli takovi či makoví. Začalo mi být jasné, proč všechna tato pravidla, proč mlčení. Ulehčila jsem si od jakýchkoli stresů a to nejen vztahujícím se k samotnému kurzu, ale i k ostatním věcem, které mě tížily hlavu. Nicméně každý má svůj vlastní prožitek, celá meditace je o individuální zkušenosti a nemá cenu ji porovnávat s ostatními, neb u každého má jiný vývoj. Každý se učí sám od sebe, díky objektivnímu pozorovaní svých vnitřních i vnějších pocitů.

Každý den jsme dostávali vždy nové nebo opakované instrukce, jak správně meditovat. Soustředění na dech během prvních dnů je velmi důležité, mysl se tak postupně zklidní a dostává se do fáze úplné vyrovnanosti, ve chvíli, kdy člověk najde balanc, začne objevovat kouzlo této meditace a praktikovat vlastní Vipassanu. Naučí se prostřednictvím této meditační techniky být neutrální ke svým pocitům, myšlenkám, událostem. Vychází z poznání, že pomíjivost je naprosto přirozený jev a v podstatě veškeré negativní pocity, tak i příjemné pocity přichází a opět odchází. Přijímá tedy realitu takovou jaká je, ať už příjemnou, či nepříjemniou. Díky tomu se umí snadno vyrovnat se stresem, bolestí ať už fyzickou, tak psychickou. Učí se empatie, jak důležité je nepropadnout sobeckosti, vyvarovat se kumulace agresivity, negativïty či averze a díky tomu objevuje vyrovnanost, harmonii a mír v duši.

 Nemůže se však očekávat, že člověk vyjde z kurzu kompletně vymněný, osvícený s věčnou harmonií v duši. Efekty této úžasné techniky přichází postupně a změny lze pozorovat na maličkostech. Samozřejmě k dlouhotrvajícím účinkům je třeba pravidelné nejlépe každodenní praxe. Pro mě je to občas výzva, přece jen při cestování není vždy a všude klidné a tiché prostředí. Nicméně meditace využívám, jak to jde. A za sebe musím potvrdit, ač to byla jedna z nejtěžších zkušeností, kterou jsme si během našich cest zatím prošla, byla pro nás oba bez pochyb přínosná.

 

Náhledy fotografií ze složky Vipassana v Kambodže

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář