Jdi na obsah Jdi na menu
 


Filipíny - vždy s otevřenými dveřmi

12. 4. 2009

Přesto, že geograficky spadají do Asie, je tato země naprosto odlišná od jejich sousedů, a to v různých směrech - náboženství, nátury lidí, tradic, způsobů dopravy a komunikace, hustoty cestovního ruchu, prostě je to jiný svět. Jaký svět? Ráj na zemi.

ObrazekKaždodenní sluníčko ohřívající místní písčité a bezlildnaté pláže, tyrkysové průzračné moře naplněné bohatým mořským životem se spoustou tropických ryb žijících v barevných korálech vybízející k nekonečným šnorchlovacím a potápěcím dýchánkům, hory vulkanického původu obrostlé tropickým palmovým, všude barevné květiny a keříky, kokosáky na každém kroku a hlavně ty nejpohostinnější a nejvstřícnější lidi na světě!:-) Člověk by téměř neváhal zasadit tu bambusový domek na pobřeží a žít tu štastne až do smrti.

Vzpomínám, jak jsme dorazili do Manily s absolutně žádným plánem, a tak jsme vymýšleli, který ten ostrůvek pokořit, abychom si moc nezajeli a zároveň poznali částečně ty pravé Filipíny, nikoli resorty, kde jsou sice nádherné pobřeží a potápěčské ráje, ale člověk tu koneckonců najde to samé jako na každé jiné veřejně vyhlášené pláži, ať už je v Chorvatsku, Egyptě, či Thajsku. A tak jsme destinace jako Boracay, či Puerto Gallera objeli obloukem. Chtěli jsme poznat Filipíny, filipínce a jejich svět a kulturu, nikoli další turisty na filipínských plážích, a tak jsme prostě zabořili prst do mapy a ukázali si Romblon, malé souostroví v oblasti Visayas, kde není letiště, kam je nelehké se dostat a o kterém toho moc v průvodci nenapsali. A tak jsme si řekli, to bude to pravé ořechové pro nás.

ObrazekDopravit se na toto místo nám trvalo celé 4 dny, přejeli jsme z ostrova Luzon na ostrov Mindoro, z něj na ostrov Tablas a z Tablas konečně na ostrov Romblon. Stálo nás to cestu autobusem, trajektem, třema džípama a čtyřma loděma, z toho jedna loď vůbec nejela v den, kdy měla a jedna loď nám ujela před nosem 15 minut před plánovaným odjezdem! Během čekání na dalších loď jsme se ale náhodou zúčastnili jedné svatební hostiny, a tak jsme nad tím ještě rádi mávli rukou. Cestování do odlehlých oblastí Filipín tedy vyžaduje řádnou dávku trpělivosti a lépe nic neplánovat, protože, jak jsme zjistili, tady platí filipínské oblíbené pravidlo a rčení: "Bahala na", což znamená něco jako: "Nech se unášet proudem", aneb "Co bylo včera, dnes může být úplne jinak":-) Už samotná cesta na Romblon byla zajímavá. Už během cesty jsme si tu připadali spíše jako návštěvníci, než turisté, budili jsme pozdvižení a pozornost na každém kroku. Filipínci jsou strašlivě zvídaví, výřeční a přátelští, a tak se pustí do řeči, ani si to nestihnete uvědomit. Mají zvlášť ohromnou zálibu vyprávět ihned po seznámení o sobě, své rodině, své profesi a dětech, prostě během chvíle vyklopí veškeré informace o jejich životě a zapečetí to jejich kontaktní adresou a telefonem, kdykoli byste náhodou někdy jeli kolem...jste vítaní hosté. To ale ještě netušili, co nás čeká ve městečku Talisay...

ObrazekRomblon se nám hodně pozdával, zabydleli jsme se v "jeskynním" domku na Marble beach u Ivana, švýcara s filipínskou rodinou, původně na 2 noci, z kterých se však nakonec stal týden. Ivan byl totiž skvělý vypravěč a zdroj informací. Už při ubytovávání nás pozval k sobě domů na kávu, což se později opakovalo každý den. Pokaždé bylo o čem povídat, a vždy jsme se dozvěděli něco nového, ať už o životě na Filipínách, cestování či vlivu změny klimatu na podmořský život na Filipínách. K tomu jsme dostali za férový peníz večeři, pronajatého mopeda, či po ránu čerstvě upečený chléb s mangopapajovým domácím džemem, a už jsme tu byli jako doma. Přímo u našeho baráku jsme měli mořskou rezervaci a soukromou miniplážičku s jemným pískem, kterou jsme měli jen pro sebe, a tak nám nic nechybělo. Jeden den nás vzal s sebou na potápěčský výlet do hloubky něco přes 20m, do které jsme sestoupali z té naší miniplážičky. Ponořili jsme se do světa pestrobarevných korálů a nestačili věřit vlastním očím, co tu má Ivan za poklady. ObrazekSasanky, z které vykukovali klauníci, kolem nás proplouvající hejna drobných rybiček a pod námi ve stěnách odpočívající perutýni či poklidně si to trádující velké ryby různých barev a tvarů. Na žraloky, kteří se tu vyjímečně v časných raních hodinách objeví, jsme štestí neměli (naštěstí) ;-) Musím však říct, že i se šnorchlem jsme si tu celkem dobře v menších hloubkách zařádili. Celý ostrov je dostatečně malý na to, aby ho člověk poznal pořádně během pár dní. Najde tu kromě prázdných pláží a pestrého života pod hladinou, mramorové lomy, z kterého tu zpracovávají sošky, rýžová políčka, říčky a lesy, malé barangas (vesničky, či spíše rodinné komunity), kde nikdy nechybí spousta volně pobíhajících zvířat, velký úsmev a vřelý pozdrav, či pokřikující děcka.

Z ostrova Romblonu jsme se vydali ještě na kukačku na ostrov Sibuyan, prý Galapágy Asie. Říká se mu tak z důvodu, že je tu odlišná vegetace a fauna od ostatních ostrovů a žije tu pár unikátních živočichů, které nelze najít jinde na světě. To z důvodu, že tento ostrov byl vždy od svého vzniku oddělen od ostatních částí kontinentu, a tak tu vznikly zvláštní podmínky. Nicméně my nejsme biologové, a tak jsme tu nic zvláštního neobjevili, kromě džungle a čistočisté vody, která se tu dá pít i přímo z řeky! Navíc nám tu celou dobu pršelo, a tak jsme Národní park prolítli rychlostí blesku.

ObrazekNastal čas to otočit zpět a pomalu se přesunout zpět na hlavní ostrov Luzon. S nějakou rezervou jsme odpluli nočním trajektem - tentokrát přímo na Luzon do přístavního Batangas a na dva dny a jednu noc se zastavili v městečku Talisay s plánem, že si prohlídnem sopečné jezero Taal, které je zvláštní v tom, že má uprostřed vulkán a tento vulkán má další jezírko uprostřed. Měli jsme ale štestí, protože v Talisay se zrovna konala Fiesta - jedna moc příjemná tradice, kterou Filipínci mají převzatou po španelácích z dob kolonizace. Fiesta se slaví tak, že celé městečko má dva dny dovolenou, každá rodina porazí prase a připravuje všemožné tradiční vepřové i nevepřové pokrmy, desertíky, salátky, k tomu se pije spousta piva, vína a lihovin, zpívají se karaoke, městem se promenádují kapelky a mažoretky, gambluje se, nakupují se cetky ze stáků a zkrátka celé dny a noci se slaví a hoduje, až pupky praskají, Do domu se zvou rodiny a přátelé a tak vůbec každý, kdo přijde pod ruku. A toto nás tu právě zasáhlo. V podstatě za celé dny jsObrazekme byli přizvání do několika rodin a rodin rodin a přátel rodin okusit jejich specialitky. V podstatě celé městečko nám po chvíli přišlo jako jedna velká slavící rodina. Za tu krátkou dobu jsme poznali snad polovinu vesnice a snědli a vypili víc, než jindy za týden. Jen jsme se objevili na ulici a už nás všichni tahali k sobě domů, prostě nebylo možné se tomu vyhnout, přece jen takové pozvání by byla přece neslušnost odmítnout. Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu, jak jsme se cpali a chtě nechtě museli sníst několik obědů a večeří za den. A tak se stalo, že jsme k plánovanému vulkánu nikdy vlastně nedošli, za to jsme poznali spoustu milých a neskutečně pohostinných lidí. Zkráka, jak by Filipínec řekl: "Bahala na".

Život je krásný :-)

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Ostrov Romblon

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář