Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kambodža

17. 3. 2009

Obrazek Kambodža leží v srdci jihovýchodní Asie a snad díky tomu nabízí směs všeho z této oblasti – a to je především bohatá kulturní tradice, z které čerpají ostatní sousední národy, delikatesní khmérská kuchyně, nesčetně chrámů včetně majestátního Angkoru - největší náboženské stavby světa a symbolu této země, fascinující buddhistická víra, krásné pobřeží jako je například v Thajsku, panenská příroda a oblasti, kde žiji etnické minority podobně jako v Laosu a úrodná půda s rozsáhlým povodím jako je ve Vietnamu. Kdo chce tedy poznat jihovýchodní Asii, ale nemá čas na návštěvu více zemí, Kambodža je rozhodně horkým tipem.

Při vzpomínkách na lidi v této zemi mi vždy trochu zamrazí: vybavím si velké srdce a upřímnost Kambodžanů (neboli Khmérů), ale zároveň I bolest, chudoba a nešťastný osud tohoto národa. Každý, kdo navštíví a pozná tuto zemi, nutně pocítí obrovský soucit s těmito lidmi. Snad právě proto s nimi bude lehko sdílet každou malou radost.

ObrazekPřííběhy a osudy lidí, jejichž země byla v minulosti neustále napadána, zmítána válkou, okupována ostatními a nakonec ponechána osudu v rukou krvelačných Rudých Khmérů, vlastních obyvatel, kteří před 30 leti ve jménu ideologie extrémního maoistického komunismu vyvraždili 2 milióny vlastních lidí, dostanou snad každého. Během let 1975-79 si Kambodža zažila snad své nejhorší období v dějinách. Lidé sotva stihli oslavit konec občanské války nad proameričany a příchod nové vlády - komunistických Rudých Khmérů, kteří měli znamenat nové naděje pro khméry podporující tehdejšího krále Sihanouka. Byli to však Rudí Khmérové, kteří ze dne na den proměnili tyto naděje v noční můru. Ze dne na den byli lidé nuceni opustit svá města, domy, zaměstnání, podnikání I rodiny a vyhnáni do polí pracovat pro národ. Phnom Penh byl do jednoho vylidněn a opuštěn. Pracovalo se denodenně včetně dětí a starců, s minimálním přídělem jídla pod diktátem Rudých Khmérů, mnohdy jen zmanipulovaných dětí. Pokud to někdo fyzicky nezvládal, neměl šanci na přežití. Pokud někdo jen naznačil odpor, zemřel. Pokud někdo nevykonal rozkaz velitele, zemřel. Každý den mohl být pro každýho tím posledním. V Kambodže byly uzavřeny všechny banky a obchody a byl nastaven nový rok – rok 0. S vlastními lidmi bylo zacházeno hůře než se zvěří. Rodiny byly záměrně rozbity a každý člen poslán do jiného kouta Kambodže. Kambodža změnila provincie a mapu, a tak ani obyvatelé neměli tušení, kde se ocitli, komunikace mezi jednotlivými lidmi byla zakázána. 3 roky nikdo netušil, zda jejich příbuzní přežili. Rudí khmérové totálně vyplenili inteligenci ze země, rozvrátili takto tisíce a tisíce rodin a ponechali po 3 letech mučení, nucených prací, zabíjení, plenění, nemocí a izolace kambodžany v ne velkých nadějích a vyhlídkách do budoucna.

ObrazekZemě se ze všeho teprve dostává s pomocí plynoucí pomoci ze zahraničí. Ničivé řádění Rudých Khmérů zastavila až invaze Vietnamců, kteří se zdají mít velký vliv v politice Kambodže do dnes. V čele vlády stanul premiér Hun Sen a jeho strana CPP (Cambodian people party) s autokratickou mocí. Paradoxně a nepochopitelně ve vládě do dnes stále figurují bývalí členové Rudých Khmérů. Inteligence byla během genocidy vymýcena, a tak celý národ strádá nedostatkem vzdělání, navíc, jak jsme zjistili, spousta lidí nemá kompletní informace o tom, co se vlastně v jejich zemi dělo. Existují velké rozdíly mezi bohatými a chudými, dobře se mají jen ti majetní, kteří si mohou mimo jiné dovolit platit úplatky státním orgánům.

Zda se tento národ dočká spravedlnosti, klidu a míru je velkým otazníkem. Osud Kambodže mohou mít totiž na svědomí kromě vlastních lidí a členů vlastní vlády I částečně další mocnosti jako je Čína, USA či Vietnam, a tak se soud odkládá do nekonečna a bývalý Rudí Khmérové si pokojně pokračují v životě, dokud nezemřou, jako jejich bývalý hlavní velitel Pol Pot.

ObrazekNedávno však obletěla svět zpráva, že bývalý Rudý Khmér a masový vrah Kang Kek Leu (zvaný Duch) stane konečně po 30 letech před mezinárodním tribunálem, po té, co se přiznal ke svým činům, které spáchal jako vedoucí vězení Tuol Sleng (S-21), jehož branami prošlo a následně mučeno a zabito kolem 20 tisíci lidí. Jak celý proces dopadne je ve hvězdách. Přesto, že by mělo jít o mezinárodní rozsudek z iniciativy OSN, koná se v Phnom Penhu pod částečným dohledem současné vlády.

Jediné snad, co tyto lidi může změnit a přinést jim trochu naděje je smíření se s touto minulostí, vzájemné odpuštění a mír v duši. Rány však se zdají být zasaženy příliš hluboko, a tak nové naděje přijdou do země asi až s novou právě dospívající generací.

V Kambodže naštěstí funguje řada nevládních organizací, které pomáhají v boji proti následkům této ničivé minulosti a chudobě – nevzdělaným lidem, opuštěným a nemocným dětem, ženám v bezpráví, drogově závislým, obětím bombardování atd. Je tu spousta restaurací, kaváren či obchodů s ručně dělanými výrobky, jež spadají pod tyto organizace a veškeré výdělky z těchto provozoven plynou na dobročinné účely, a tak lze pomoci I takovou jednoduchou cestou, jako je zajít na kafe do té správné kavárny.

ObrazekJe pravda, že ekonomicky se země postupně zoceluje, v Phnom Penhu rostou nové rezidenční čtvrtě a mrakodrapy, turismus v Angkoru jenom vzkvétá a na plážích v Sihanoukville přibývají lehátka každým rokem. Bohužel však rostoucí turismus s sebou přináší I stinné stránky: turistickou prostituci, rozvoj gamblingu a kasín či děti vydělávající pro svoje rodiče prodáváním suvenýrů a občerstvení turistům, místo aby chodili do školy. Abych ale uvedla věci na správnou míru, nechci tímto jen lamentovat nad Kambodžou, spíš zdůraznit I ostatní věci, kromě úchvatného Angkoru a krásných pláží, které je potřeba při návštěvě této země vidět a zažít...

Obraťtme ale list, pár praktických ia příjemnějších nformací. Anglicky se tu člověk domluví celkem snadno, ale jako všude, základní kouzelná slovíčka není těžké si zapamatovat a určitě potěší kdejakého khméra. Takže děkuji: au kun, ahoj: suesdej.

ObrazekCo se týče přepravy, nejjednodušším způsobem je autobus. Infrastruktura však není zatím nejlépe zvládnutá, a tak všechny dobré a rychlé cesty vedou přes Phnom Penh. Mimo tyto hlavní tahy, jsou cesty rozemleté, plné kamení a oranžového prachu, kterému khmérové s důvtipem říkají kambodžský sníh. Po projížďce na mopedu jednou takovou cestou je člověk skutečně 'zasněžen' a ať jeho oblečení je jakékoli barvy, po takové cestě bude vždy výsledná barva cihlová až nahnědlá v závislosti na odstínu místní půdy. Proto také khmérové s oblibou tradičně již léta nosí kárované šály, které používají na sto způsobů a hlavně jako ochranu před tímto prachem a sluníčkem. Od těch starších a zkušenějších cestovatelů jsme se však dozvěděli, že to s kambodžskýma cestama bývalo hůř, a tak buďme rádi za to co je. Busy jsou většinou místní či VIP, ale nejezdí přes noc, to je v Kambodže zakázáno. Místní busy jsou levnější než VIP a jezdí pomaleji a hlavně jsou vybaveny televizí, v které většinou běží humorné asijské hry a krátké situační komedie, či filmy stylu kung-fu. Čím víc kung-fu a bitek, tím lépe a tím je větší zábava v autobuse. Některé úseky se dají zvládnout i na lodi, což může být mnohdy příjemnější, ale zato několikanásobně dražší alternativa. K pohybu v místě a okolí se dá většinou levně pronajmout motorka a vyjde lépe než mototaxík. Dopravní pravidla se tu moc nedodržují, což v Phnom Penhu občas zachází až do extrémů, takže není překvapením narazit ve svém pruhu na protijedoucí vozidlo, či motorku projíždějící chodník. Platí klasicky pravidlo silnějšího a hlučnějšího, kdo víc troubí, má přednost. Občas jsme měli pocit, že se vozítka předhánějí, kdo má výkonější a vymáklejší klakson – hozený třeba do určité melodie, kokrhání apod.

Běžně se tu platí místní měnou, ale i US dolary, které padají i z místních bankomatů. Takže Kambodža je skvělým zdrojem jednoduchého a levně pořízeného cashe pro další cestování. Přece jen USD se dají vyměnit snad všude a v těch méně rozvinutých zemí se nám osvědčili víc, než se spoléhat, že budou mít bankomaty.

ObrazekJídlo je výborné, pestré a tvůrčí a narozdíl od Laosu to tu umějí okořenit. Traduje se, že některé thajské pokrmy pochází právě z dob khmérské říše, kterou Thajci na nějakou dobu ve 14.století zabrali Tradičním khmérským pokrmem je například Amok – což je ryba v kokosovém mléce zabalená do banánového listu, další specialitkou je prahok – rybí pasta, který se přimíchává do polévek nebo se podává s rýžovými jídly. Libůstkou jsou samozřejmě různé hmyzí pokrmy – kobylky, brouci, ale zejména tu mají prý (neokusili jsme – pro tentokrát jsme se zdrželi experimentů) výborné smažené tarantule nebo žabky. Kambodžaně jsou taky jak jsme zjistili milovníci marihuany a taky ji s oblibou do svých pokrmů či ovocných šejků za malý poplatek přimíchávají. Poznávací přízvisko je 'happy'. A tak je možné si objednat happy pizzu, happy šejk, happy polévku, happy koláč, happy masáž (ta je však prý úplně o něčem jiném;-)).

...A tak to prostě chodí v Kambodže...

 

 

Náhledy fotografií ze složky Kambodža

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.conoce-tus-derechos.blog.cz

Zaira.,20. 6. 2009 22:07

Konečně jsem se dozvěděla něco nového o místních... Až tam jednou pojedu, určitě si dám něco "happy" :D

vyčerpávající

Martina,17. 3. 2009 17:17

Ahojda Dáši, tak zdravím po našem lyžařském výletu a sníh jsem ti poslala po emailu...aspoň na kukačku :-) Článek je úžasný, barvitý, pestrý, jako bych byla s tebou v Kambodže...díky!!! Vyřiď Mikimu, že jeho strč prst skrz krk je dokonalý!!!!