Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzhůru do divočiny!

17. 10. 2008

Z Kampaly k severním národním parkům Tanzánie je nejjednodušší a nejrychlejší se pozemní dopravou dostat přes Keňu (Nairobi) do Arushi. Jeli jsme autobusem se společností Akamba, celková cesta s přestupem a čekáním v Nairobi trvala cca 26 hodin. Dálkové autobusy tu jsou většinou pohodlné, mají měkké sklápěcí sedačky (na rozdíl od minibusů tu každé sedadlo je pouze pro jednu osobu), s místem pro nohy a klimatizací.

Obrazek
Přes hranice Uganda-Keňa jsme přejížděli již za tmy, kde jsme pořídili tranzitní vízum za 20 USD, načež jsme trochu zpanikařili, když v průběhu jednání s imigračními úředníky najednou vidíme, jak nám autobus uprostřed noci odjíždí s veškerou naší bagáží za hranice. Netušili jsme, že za hranicema řidič na všechny pasažéry čeká, a tak jsme bezradně vyběhli za ujíždějícím autobusem, čímž jsme pobavili všechny kolem. Zhruba 300m je třeba ujít pěšky přes přechod a to za doporovodu Masajů, kteří se pokouší prodat šperky, veksláků, kteří chtějí směnit valuty za nevýhodný kurs či dětí, kterí prostě jen žadoní o peníze. Každopádně tento krátký zážitek nám zaručil stoprocentní probrání z kómatu, do kterého jsme upadli během dlouhé jízdy přes Ugandu.


Město Arusha je centrem a vstupní bránou pro severní národní parky jako je Serengeti, Lake Manyara, Tarangire a rezervace Ngorongoro. Sídlí tu kolem 100 cestovní agentur, u kterých je možno domluvit různé safari balíčky, výstup na nedalekou horu Mt.Meru, či Kilimandžáro, případně letenky na Zanzibar. Díky tomu je však bohužel toto město snad nejhorším místem v Tanzánii pro pouliční úlisné operátory a obchodníky, kteří využívají neznalosti čerstvě příchozích turistů. Čekali na nás už na autobusovém nádraží, což po 26hodinové jízdě je opravdu příjemné přívítání. Neustále se na nás lepili a snažili se prodat safari za podezřele bezkonkurenční ceny.


Není radno se na tyto obchodníky spolehnout, a tak nejlepším a nejjistějším způsobem je obejít různé cestovní agetury a v klidu prodiskutovat možnosti a ceny, porovnat s ostatními a navštívit místní informační turistické centrum, kde mají „černou listinu“ všech podvodníků a zároveň seznam spolehlivých agentur. ObrazekSamozřejmě existuje i možnost zarezervovat safari přes internet již s domova, čímž se člověk vyvaruje veškerému stresu a běhání kolem, na druhou stranu se obere o možnost se předem osobně seznámit s nabídkou a tím i intuitivně rozpoznat jejich profesionalitu a spolehlivost. Mimo jiné, v Arushe je velká pravděpodobnost, že narazíte na spoustu dalších turistů, kteří mají zájem o safari, pokud se navzájem přesvědčíte o stejné představě, dá se tím dost ušetřit – čím větší skupina, tím nižší cena na jednoho. My jsme se takto spřáhli se dvěma Švédama, které jsme potkali na ubytovně. Protože safari není levná záležitost, prošli jsme si téměř dvoudenním maratonem shánění, smlouvání a domlouvání, ale nakonec se nám zalíbila nabídka společnosti Easy travel a shodli jsme se na 3-denní kombinaci návštěvy parku Tarangire, kráteru Ngorongoro a jezera Manyara.


Měli jsme s sebou průvodce a kuchaře – což je nevyhnutelná posádka. Náš průvodce a zároveň řidič Louis věděl, kam nás zavést a byl vždy ochoten a připraven zodpovědět veškeré naše zvídavé dotazy.


První den jsme vyrazili do NP Tarangire. Měli jsme štěstí, že jsme zrovna byli v suchém období, které je pro návštěvu tohoto parku nejlepší. Během suchých dnů se totiž všechna divoká zvířata soustředí kolem řek a jezírek, takže je snadné na ně narazit a to ve velké koncentraci. Jen, co jsme vjeli do parku, spatřili jsme zebru. Samozřemě jsme okamžitě všichni pořídili minimálně 10 snímků. To jsme totiž netušili, že zeber uvidíme v parku mraky. Ke konci jsme je už jen přejížděli s mávnutím ruky a znuděným podotknutím: “Další zebra“. Naštěstí jsme však neskončili u zeber. Spatřili jsme žirafy, paviány, antilopy, slony, pelik
ány, pštrosy. I když jste v divočině, zdají se být veškerá zvířata již na přítomnost lidí a aut zvyklá, a tak se k ním lze dostat na opravdu minimální vzdálenost. Tarangire nás rozhodně nadchnul. Možná i proto, že jsme poprvé měli možnost vidět všechna ta zvířata, která jsme znali dosud pouze ze ZOO, volně a svobodně se pohybovat v přírodě.


O návštěvě rezervaci Ngorongoro jsme snili již doma. Území Ngorongoro je v celé škále afrického safari unikátní záležitostí. Jde o prastarý vyhaslý vulkán vytvořený sopečnou činností zhruba před 2 miliony lety. Nejvýznamější oblastí tu je dno kráteru – kaldera ležící vysoko v horách – ve výšce 1 800m. Je to největší neporušená sopečná kaldera na světě. Na ploše 260 km2 tu žije největší koncentrace volně žijících afrických zvířat – zhruba 30 000 jedinců. Veškerá oblast je tu přísně chráněná, přičemž zvířata tu žijí v  symbióze s lidmi – obyvateli kmene Masajů.

ObrazekJiž při sjíždění na dno kráteru se před Vámi otevře úchvatný pohled: obrovská propadlina, na jejímž dně spatříte nekonečný průvod divokých zvířat kráčejícím k jezeru na dně kráteru. V době dešťů bývá tato plocha sytě zelená téměř připomínající obrázky z Ráje s průvodem zvířat k Noemově arše. ObrazekTím, že jsme byli v parku v době sucha, působil kráter spíš jako vyprahlá savana. Díky tomu ale bylo lépe vidět spoustu přítomných zvířata, zejména kostnatých pakoňů, kteří celkový dojem vyprahlosti ještě umocňovali.
Kromě pakoňů a zvířat, které jsme viděli již v NP Tarangire, jsme tu narazili na buvoly, lvy,
hrochy, hyeny, gazely, nosorožce.


Třetí zastávkou byl NP Lake Manyara, který jsme již považovali spíše jako třešničku na dortu. Měli jsme tu štěstí na stromového lva. Tři dny safari však už byly víc než dost a Manyaru jsme už tolik neprožívali,
Obrazekjednak náš švédský společník i Miki měli žaludeční problém pravděpodobně následkem pozřelých boloňských špaget z předešlého večera, jednak jsme byli ježděním v 4x4 a pozorováním zvěře už trochu přesyceni.


 Safari v národních parcích Tanzánie je pro spoustu baťůžkářů drahou a komerční záležití. Přesto, že se pohybujete v národním parku a chráněných rezervacích, neustálá přítomnost davů turistů s foťáky, terénních vozů i minibusů s japonci může narušovat představu absolutní divočiny, s kterou do Afriky spoustu lidí přijede. Každopádně je to nezapomenutelný zážitek a pro většinu návštěvníků tohoto kontinentu nepostradatelnou zastávkou.



 

Náhledy fotografií ze složky Vzhůru do divočiny!

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář