Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokus o rafting na Nilu a rozloučení se s Ugandou

2. 10. 2008

 Vrátili jsme se do Kampaly, abychom strávili pár posledních dní s dětmi. Přivítání bylo dojemné, všechny děti k nám přiběhli, chytali nás za ruce, skákali kolem krku a vyptávali se, jak jsme se měli na cestách. Bylo to tak milé opět je všechny vidět...pokoušela jsem se nemyslet na to, že to bude pouze na chvíli. 

ObrazekBěhem těchto dní jsme se rozhodli podniknout poslední výpravu v Ugandě, a to do města Jinja – tam, kde pramení řeka Nil, tam, kam jezdí turisté s adrenalinovým duchem přednostně za raftováním. Zdolat tzv. "great five" – sadu peřejí nejvyššího možného sjízdného stupně, ti otrlí to případně ještě spojí s bungee jumpingem. Rafing tu stojí 125 USD na den včetně jídla, výbavy, instruktora, což je dost nadstandardní i ve srovnání s cenami v Evropě či USA. Zejména u těchto aktivit navíc musíme zvažovat, zda to stojí za to a posoudit: 1den raftingu, nebo 5 dní navíc cestování. Snažíme se udržet naše výdaje úrovni 25USD na den na jednoho včetně dopravy, jídla ubytování a ostatních nezbytných nákladů. A tak jsme se vydali do Jinji s tím, že se zajedem pouze podívat na legendární místo, pokochat pohledem na vodopády Bujagali a druhý den zpět.
Obrazek
Jinja je malebné městečko vzdálené cca 80km od Kampaly. Na Ugandu je toto město vybavené kvalitní infrastrukturou, cesty tu jsou pěkně upravené, všude spousta restaurací, možností ubytování a obchůdků se suvenýry, zkrátka místo dobře připravené k turismu. Kromě suvenýrů tu je možnost si nechat levně ušít z vybrané látky jakýkoli kus oděvu a to již do druhého dne. Nechala jsem si spravit zabalovací sukni a Miki košili s čapkou do afro-muslimského stylu. To abychom lépe zapadli. V přiložené fotogalerii můžete posoudit, zda se nám to podařilo :)

Z centra města k Bujagali Falls to je cca 20minut jízdy na boda boda. Našli jsme kemp s velmi základní výbavou, nicméně s teplou sprchou, zasedli k místnímu baru a objednali pivo s příznačným názvem Nile beer (mimochodem nejlepší pivo v Ugandě, co jsem zatim okusila). Dali jsme se do řeči s partou angličanů, kteří se zrovna vrátili nadšení z raftingu a následně s majitelem kempu a společnosti Equator Rafts. Nabídl nám, že když se přidáme ke skupině 7 dalších raftařů, kteří měli dorazit na další den, dá nám cenu 75 USD s nocí v chatce, snídaní, obědem, svačinou, výbavou, instruktorem a přepravou zpět do Kampaly. Tohle je Afrika – vše se dá usmlouvat a cena nidky nemusí být konečná. Podívali jsme Obrazekse na sebe s Mikim a v tu ránu nám bylo jasné, že budeme těžko odolávat. Po krátke rekalkulaci našeho rozpočtu jsme na nabídku kývli.

Strávili jsme noc v kempu přímo před vodopády, odkud měla naše výprava druhý den vyplout. Ráno běžíme k snídani natěšení na adrenalinové dobrodružství. Bohužel nám ale šéf oznamuje, že se „náš trip“ konat nebude, neb těch ostatních 7 lidí to na poslední chvíli zrušilo. Byli jsme trochu zklamaní, ale těšila nás skutečnost, že jsme strávili noc zdarma na tak krásném místě, pokrčili jsme rameny a řekli si, že aspoň za ušetřené peníze nakoupíme potraviny a připravíme večeři pro všechny z Dorcas. A tak se stalo.

Lehko se to řekne, ale realizovat večeři pro 30 lidí v podmínkách, které mají v Dorcas už tak jednoduché nebylo. K dispozici jsme měli pouze pytel s uhlím, 2 obrovské hrnce a 1 přírodní gril. Největší výzvou bylo vytáhnout z obřího 50l hrnce pevně ukotveného na řožni všechny ty špagety bez cedníku ve vyuzené místnosti za přítomnosti mnoha zvědavých a hladových očí. Tolik CO2 jsme snad ještě nikdy v tak krátkém čase nenadýchali. Nakonec po velkých útrapách, pocení a uzení, se nám podařilo vyprostit špagety a připravit obrovský hrnec těstovin s vejci a zeleninou. Říkám Mikimu: „Jdu pro sýr na posypání.“ V tu ránu se všechny děti rozesmáli a začali radostí křičet: „sýr, sýr, jupííí!“ Zřejmě tuto pochutinu dlouho nepozřeli..Nakonec jsme vše zdárně zvládli a podařilo se nám všechny nakrmit do sytosti. Vidět všechny děti, jak si pošmakovali na našich obyčejných špagetách, bylo pro nás největší odměnou a jistě to za tu všechnu námahu stálo. 
Obrazek
Nastal však čas posunout se dál. V Ugandě jsme přes původní plán 2 týdnů nakonec díky Dorcas home a dětem zůstali skoro měsíc. Našli jsme tu víc, než jsme očekávali. Loučení nebylo snadné, ale na druhou stranu jsme domov opustili s úsměvem, krásnýma vzpomínkama a spoustou kontaktů na lidi, které jsme během našeho pobytu v Kampale a cestování poznali.

Byla to naše první země v Africe, ale už při loučení jsme věděli, že jsme tímto nasadili laťku dost vysoko a naše dojmy z Ugandy bude těžké někde jinde překonat.

V případě, že by měl kdokoli zájem zasponzorovat některé z dětí z Dorcas (celkový náklad domova na 1 sirotka na měsíc je 20USD), přispět na projekt zavedení elektřiny ve škole v Kanungu, či pouze kontaktovat děti prostřednictvím dopisů, dobrovolné sbírky, darů, či jakkoli jinak pomoci, prosím kontaktujte mě na uvedeném mailu. Předem děkuji za veškeré podněty, nápady a pomoc.


 

Náhledy fotografií ze složky Jinja a rozloučení se s dětmi

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář