Domov pro neslyšící San Francisco de Asis
Stojíme před obrovskými dřevěnými vraty připomínající spíše vchod do vězení než do dětského domova s nápisem "garáž" a "zvoňte". Zvoníme tedy, těžká vrata se s vrzotem otvírají a za nimi stojí Abel - domovník s otazníky v očích. Vysvětllujeme, že se zajímáme o návštěvu domova. Nechal nás promluvit s Carmen - matkou představenou. Ta moc dllouho neváhala, a bylo znát, že se těší našemu zájmu. Řekla: "jen vstupte na chvíli k nám na dvorek a seznamte se s dětmi.... " Vešli jsme tedy do prostor domova a ihned jsme byli překvapení. Očekávali jsme tiché klidné a konzervativní prostředí. 
Ale kdepak, tyto děti, přesto, že neslyší a tím pádem ani nemluví, tak dokážou nadělat pořádný rámus. Chvíli nás okukávali a my je....netrvalo však dlouho, a už k nám se zvědavostí běží, ohmatávají ruce, mé blonďaté vlasy a Mikiho několikadenní porost na tvářích, v zápětí na sebe něco gestikulují. Okamžitě nám přidělují znakovou řečí naše jména. S rozpaky se snažíme pochopit, co nám chtějí říct, ale mo
c moudří z toho nejsme. Ostych ale rychle opadl a změnil se v obrovské dojetí, bylo znát na jejich očí i z jejich chování, kolik lásky a pozornosti tato malá němá stvoření vyžadují. Myslím, že už v tomto prvotním momentě si nás získali....
Původně zněla dohoda, že budemem docházet vždy na odpoledne, ale hned druhý den jsme zjistili, že mají nějaké volné pokojíky, a tak jsme se jim hned nakvartýrovali do domova :-) Vypomáháme tak trochu se vším: při vyučování, v kuchyni, s převlékáním, mytím či ukládáním do postelí, během odpoledne se snažíme děti zabavit a utahat. Zatim
to vsak funguje spíš tak, že oni utahávají nás. Jíme a často diskutujeme s jeptiškama, díky tomu trénuju svoji zatím dost omezenou španelštinu a Miki pomáhá s překladem. Byla jsem překvapená, co toho stihne taková peruánská jeptiška za svůj život. Úcastní se mnohých misí v různých koutech Peru i světa a často to není jednoduché poslání. Zvlášť se zájmem posloucháme jejich příběhy z misí mezi indiánskými kmeny v amazonské džungli.
Tak například Eloy, malý energetický klučina, rodiče mu dávno zemřeli a ostatní rodinou včetně sourozenců byl ponechán napospas osudu - kdo by si přidělával starosti s neslyšícím dítětem! Ujali se ho naprosto cizí lidé, ti ho však zavírali do chlívku mezi zvířata a jednoho dne ho přivedli do domova s obojkem na krku. Zpočátku si tu s ním nevěděli rady, choval se jako zvíře - lezl po čtyřech, neuměl jíst příborem, pral se s ostatními dětmi, rozbíjel věci, neposlouchal a nedokázal chvíli udržet pozornost, byl nezkrotitelný. Psycholog i učitelé si už mysleli, že je to ztracený případ, a že zde nebude moct zůstat. Sestry se ale nedaly a věnovaly mu nesčetná objetí, lásku a trpělivost. Po nějaké době se zklidnil, začlenil mezi ostatní, a ted je z něj veselé dítko, chodí na vyučování a pomalu ale jistě se učí respektu a komunikace pomocí znakové řeči. 
Během týdne se koná přímo v domově vyučování se specialisty, odpoledne se děti věnují domácím úkolům, vyšívají, pletou a učí se vyrábět jednoduché šperky. Nedávno začali docházet třikrát týdně na keramiku. Ve volném čase si hrají, perou a prostě páchají neplechu stejně jako jiné děti. Mimo to uklízí dům, perou si, pomáhají v kuchyni a již od nejzazšího věku se učí starat o sebe a o ostatní. Náboženství je tu běžnou součástní jejich života ostatně jako u většiny peruánců. 
nadmořské výšce 3500m. Samotné město spadá pod UNESCO a pyšní se mnoha historicky a architektonicky významnými stavbami a ruinami z dob incké říše. Zároveň je výchozím bodem pro nejoblíbenější aktivty v Peru - pro trekking do okolních hor, cesty Inků do Posvátného údolí, na Machu Picchu a do nedaleké džungle. Domov dětí se nachází v atraktivní oblasti San Blas, kousíček nad hlavním náměstím Plaza de Armas. A tak o proud turistů z různých koutů světa tu není nouze. Však tu je taky každá druhá budova obchod se suvenýry, restaurace, agentura či ubytování. A když si takový návštěvník má vybrat, zda zakoupit sériově vyráběný keramický suvenýr od obchodníka či originální a ručně dělanou keramiku, kdy celý výtěžek jde na dobročinné úcely, věřím, že se nebude dlouho rozmýšlet. Navíc bude moct nahlédnout přímo do prostor domova, podělit se o pár úsmevů a dát dětem, které bohužel nikdy nebudou mít stejné možnosti jako my, příležitost seberealizace a soběstačnosti. 
A tak jsme dostali zelenou od matky představené i matky superiory (té nejvyšší), připravili plán, posháněli potřebné kontakty, minimální počáteční investici, tj. ochotného sponzora a před týdnem začali přetvářet náš původní pokojík v keramickou dílnu pro deti s prodejnim místem. Snad budeme již brzy slavnostně prodejnu otevřít a uvítat prvního návštěvníka. A tím i symbolicky otevřít další dveře těmto dětem blíže do normálního světa.
Pokud by se kdokoli chtěl k nám připojit při pomoci těmto dětem, může zakoupit následující kousky ručně vyráběné originální keramiky prostřednictvím mého kontaktu: dasulinka@email.cz. Výtěžek z této akce půjde přímo na domov dětí, doba vyřízení zásilky cca 2 měsíce. Výrobky jsou pořízeny z dílny, v které se děti učí pracovat s keramikou. V ceně je zahrnuto poštovné a balné z Peru. Předem mnohokrát děkuji za případnou pomoc, komentáře, nápady, podněty!
Cukřenky - 250,- Kč/ks 
Podšálky - 60,- Kč/ks
Šálky - 200,- Kč/ks 
Stojánky na svíčky - 200 Kč/ks
Hrníčky 250,- Kč/ks
Popelníky 250,- Kč/ks velký, 200,- Kč/ks malý
Náhledy fotografií ze složky Deti z domova Francisco de Asis
