Přesto, že jsme strávili na Filipínách jen něco přes dva týdny, stihla se tato země 7000 ostrovů dostat do našich srdcí. A to bez nadsázky. Už téměř od prvních momentů jsme si říkali, že to bude jedna z top námi navštívených zemí během naší cesty, a taky že ano. Po 2,5 měsíčním cestování po jihovýchodní Asii, kde už člověka moc toho nepřekvapí, protože přece jen kultruy, tradice a historie těchto zemí se dost prolínají, tak přišly Filipíny, které nám vyrazily dech.

Mekongem jsme dopluli do Vietnamu z kambodžského Phnom Penhu. Cesta vyjde poměrně levně a spojení je jednoduché a rychlé - po cca 5 hodinách už se projíždíme po vietnamské deltě do města Chau Doc. 

Kambodža leží v srdci jihovýchodní Asie a snad díky tomu nabízí směs všeho z této oblasti – a to je především bohatá kulturní tradice, z které čerpají ostatní sousední národy, delikatesní khmérská kuchyně, nesčetně chrámů včetně majestátního Angkoru - největší náboženské stavby světa a symbolu této země, fascinující buddhistická víra, krásné pobřeží jako je například v Thajsku, panenská příroda a oblasti, kde žiji etnické minority podobně jako v Laosu a úrodná půda s rozsáhlým povodím jako je ve Vietnamu. Kdo chce tedy poznat jihovýchodní Asii, ale nemá čas na návštěvu více zemí, Kambodža je rozhodně horkým tipem.

Naši návštěvu Kambodže a zároveň i Nový rok jsme zahájili netradičně -10-ti denní meditací v chrámu uprostřed battambangských hor.

V Laosu jsme strávili více času, než jsme původně plánovali. Vyhnalo nás odsud pouze procházející vízum, které se tu vydává na 30 dní. Důvody k delšímu pobytu byly dva - Miki nám onemocněl břišním tyfem, což nás zanechalo v naprosto nezajímvým měste Udomxai na týden, kde se z této zákeřné nemoci za mé asistence pomalu, ale jistě dostával (to jsou ty experimenty s pouličním jídlem). Tím příjemnějším důvodem, bylo kouzlo a nadměrně relaxační a nakažlivá pohoda této kouzelné země, jež nás přiměli vždy zůstat o něco déle...